4. díl – malování a tvoření – 1. část

Ve čtvrtém pokračování Kreativního malování v praxi se dostáváme přímo k jádru věci. Nyní se totiž dozvíte, jak probíhá naše hlavní fáze samotného malování a tvoření. Pro lepší představu se na chvíli vžijte do vašeho dítěte…sedíte u stolečku, máte nachystané základní pomůcky, už znáte téma, co budete dnes tvořit a malovat. A díky „výživné“ fázi seznámení s tématem právě teď v každém kousku vašeho těla prožíváte vše, co k danému tématu patří. Především hlava je zaplněná nápady a už se těší, až je vypustí do světa barev na papír. Takže jdeme na to!

Už dobře víte, jaké téma malujete. Je tedy čas zvolit si a nanosit na paletky jednotlivé odstíny barev, se kterými chcete dnes malovat. Začínáte tvořit. Ale co je velmi důležité, hlava nevypíná a naopak stále přemýšlí. Mojí úlohou jako lektora je děti provázet barevným světem a nechat je přenášet své myšlenky na papír. Konkrétně si to můžete představit tak, že obcházím jednotlivé děti a neustále jim kladu mé všetečné otázky. To je velmi zásadní podmínka pro to, aby nám malování šlo co nejvíce plynule, se stálým nadšením a bez větších zádrhelů.

Jak bude tvá bytost zimy vypadat? Jakou bude mít hlavu? Jaké tělo? Jaké použiješ barvy? Co vše ji na obličeji namaluješ? A stále a stále dokola a hlouběji. Tím se nápady, které se v naší hlavě již v předchozí fázi objevily, pomalu neutlumují, ale naopak se smršť nápadů zvětšuje a prohlubuje do detailů. Zároveň dochází k tomu, že se objevují nápady úplně nové, bezprostřední, vzniklé v okamžiku tvorby, někdy díky náhodě, někdy jako důsledek toho, co už jsme na papír namalovali. Kriticky důležité je dětem nepodsouvat žádný vlastní nápad, nenařizovat jim žádnou konkrétní věc, kterou mají na obrázek namalovat. Pouze a jenom se ptát, ptát a ptát, aby to vzešlo z jejich fantazie. A následně jejich nápad podpořit, aby se nebály ho uskutečnit. Jen tak dokáže každé dítě vytvořit své originální dílo, kterému věnuje maximální úsilí.

Často se mne ptáte…Vydrží ten náš Jeník vůbec sedět na místě? A neodbíhá od toho ta naše Alenka. Náš Petřík je neposeda, jak to zvládá? Jednoduše. Děti jsou vtáhnuté do děje, pracují na svých nápadech, na svém díle. Je to jejich projekt, se kterým jdou, jak se říká, na trh. Ten trh jsou názory kamarádů, pochvala od maminek a tatínků, stěna, na které obrázek bude viset. Berou tak svůj obrázek jako své momentální poslání.

Vypadá to celkem jednoduše, co říkáte? Pravdou je, že celé je to velmi komplexní. Vyžaduje to mnoho drobných zásad v celkovém přístupu k tvoření i dětem. Tak například pokud chcete, aby byl člověk, dítě, kdokoli tvůrčí, přicházel s něčím novým, nelze vyžadovat sezení na místě bez pohybu, bez slovních projevů či jiných zvuků. Máme sice určitá pravidla, že nemůžeme třeba všichni najednou křičet, ale potřebuji-li si doplnit barvy, tak se zvednu a doplním. Nemusím se ptát a ani nějak oznamovat. Naopak pokud chci sdílet svůj momentální postřeh, tak ho řeknu a dostanu odezvu. Tím podporujeme jednotlivé nápady a udržujeme soustředěnost i v pohybu. Děti se totiž soustředí nejen tehdy, když spořádaně se zavřenou pusou sedí a pracují, ale i když si mohou chodit kolem stolku, trochu si popovídat, nasdílet s kamarády dojmy či objevy a dále pokračovat.