2. díl – výběr místa a příprava pomůcek

Zapojte trochu svou fantazii a představte si, jak naše lekce začíná… maminky a tatínci přivedou své ratolesti, dříve či někdy i trochu později :o) se všichni sejdeme, pozdravíme se, převlečeme do našich pracovních úborů, zabouchnou se dveře a…

A je čas na přípravnou fázi. Co to přesně znamená? Předně tato fáze se na první pohled může zdát nepodstatnou částí, ale první zdání klame. Za chvíli vám ukážeme proč.

Celá přípravná fáze trvá opravdu chviličku. Po usazení a vybrání místečka si chystáme pomůcky. Základní pomůcky, které potřebujeme téměř každou lekci. Když jsou u nás děti poprvé, jsou seznámeny s tím, co potřebují. Často ale využíváme formu seznámení v praxi, kdy mají již zkušení malíři za úkol nováčkovi vysvětlit a ukázat, co potřebuje, kde to všechno najde a jak s tím naložit. To je první bod, kde trénujeme komunikaci, lépe se poznáváme.

Nepřipravujeme toho moc a ani málo…ručníček, štětce, paletku, kelímek s vodou… To vše si pamatujeme a víme, kde to najdeme. Díky tomu, že tento krok děti absolvují samostatně, že nemají uměle přichystané pracovní místo, se dostáváme k dvěma hlavním oblastem, které touto fází posilujeme a rozvíjíme. Jednak jde o uvědomění si povinnosti a zodpovědnosti, a současně o zklidnění se a vnitřní připravenost k očekávané práci.

Jen si to představte…nejen že vaše dítě u nás dobře ví, že je odpovědné za to, aby mělo připraveno svou pracovní plochu a pomůcky. Ale také mu to navozuje pocit patřičné důležitosti sebe sama, protože ono to přeci zvládlo připravit úplně samo. Z toho důvodu už od samotného začátku lekce vaše děti cítí a vnímají, že tady dnes půjde o jejich práci, o jejich činnost. Takže je pro ně pak mnohem jednodušší po celou dobu pracovat samostatně a nevyžadovat přímou pomoc (ne ne…u nás skutečně neuslyšíte, já to neumím, nevím jak na to, tak mi to tam namaluj :o)).

Má to i další, velmi důležitý efekt. Tím, že není po dětech hned vyžadována samotná hlavní činnost (něco ve smyslu „sedni si a maluj“), shromažďuje se v nich koncentrace, připravenost a chuť pro práci. Není pak potřebné je lovit po ateliéru, usazovat a dávat rozkazy.

Tak a teď už si zase o trochu více dokážete představit, jak v našem ateliéru taková přípravná fáze na samotné malování vypadá. Obecně je často rozmanitá právě tím, že děti mají volnost. Vědí, že musí něco vykonat, ale není to přímo řízené (ve stylu „udělej to tak a tak, teď tohle a ideálně všichni stejně“ a podobně). Naši malíři vědí, co je potřeba připravit, ale jak to připraví, v jakém pořadí, to už je na nich.

Má role jako lektora v této chvíli spočívá v tom, abych byla nápomocna s radou nebo s činností, když něco nejde. Převážně ale spíše sleduji jen cvrlikání z jedné strany na druhou a z ničeho nic sedí všichni na svých místech a čekají, co bude dál.